veľmi zaujímavý článok od Emy Hrešanovej (a ten obrázok k nemu je úplne geniálny)
Potřeba, aby zde byl „dozorce“, odkazuje k dalšímu významnému aspektu takového modelu porodu, kterým je pojetí ženského těla jako inherentně a nevyhnutelně defektního. Ženskému tělu nelze věřit, je narozdíl od toho mužského nevyzpytatelné. Nikdy se neví, kdy se něco pokazí a těhotenství i porod jsou pak nutně rizikové – za „normální“ je lze klasifikovat až v retrospektivě (DeVries 1993: 135). Taková představa vychází z karteziánského pojetí těla, které ovšem za normu bere tělo mužské.